Poprvé v životě jsem surfovala! Odehnala jsem vrčící opici, co se na mě řítila! Ochutnala jsem kuřecí pařátky v polévce! Zapálila jsem vonné tyčinky v dračím chrámu! Pocítila jsem svou maličkost před obrovskými mrakodrapy tyčícími se do nebes! Naučila jsem se vést výzkum v chemické laboratoři! Na druhém konci světa jsem se spřátelila s předtím neznámým člověkem, který studuje ve stejné budově ve stejném městě jako já…

Musím říct, že tyhle prázdniny pro mě byly nezapomenutelné. Léto jsem strávila na IAESTE stáži v Hongkongu. Přes týden jsem pracovala na univerzitě v chemické laboratoři a o víkendech objevovala krásy Hongkongu. A že jich bylo! 

O přátele jsem tam nouzi neměla. Poznala jsem spoustu úžasných lidí z celého světa, ať už stážisty, nebo místní, na které nikdy nezapomenu. Plachou Thajku Praewn, která kreslila po večerech naše portréty. Mou milou spolubydlící Magdu z Polska, se kterou jsme první dny objevovaly Hongkong a pak se podporovaly v chození do posilovny. Liwena z Číny, vášnivého fotografa, vedoucího mého výzkumu a skvělého kuchaře, který mě naučil vařit (dnes už mé vyhlášené!) maso na hongkongský způsob. Od každého člověka, kterého jsem potkala, jsem se něčemu naučila a jsem vděčná, že jsem měla to štěstí je všechny poznat.

Zážitků, těch mám milion, jeden krásnější jak druhý. Ten, který si ale vždy vybavím, když se mě někdo ptá na mou stáž, je, jak jsem se trmácela do schodů, abych pohlédla na klášter Deseti tisíc Buddhů. Schody lemovaly sochy a na jedné seděla opice. Cenila zuby a ježila se, přímo na mě. Pomalu se blížila a vrčela. Zrychlila. Vrhla se na mě... S hrůzou jsem se ohnala rukou… Zásah! Trefa přímo do pravého ramene. Pocítila jsem její hrubou srst. Asi nečekala, že se budu bránit. Vyhoupla se na nejbližší strom, vyšplhala do koruny. Shlížela na mě dolů s pomstychtivým výrazem. A já se po zbytek dne nemohla zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. I když jsem v tu chvíli byla celkem vyděšená, dnes se tomu směji a osobně to považuji za jednu z nejzajímavějších vzpomínek na svůj pobyt v Hongkongu.

Také zkušeností jsem díky práci na univerzitě nasbírala spoustu. Naučila jsem se, jak pracovat s přístrojem, o kterém jsem se do té doby jen drtila teorii. Umím teď v praxi vyhodnotit naměřená data a vyvodit z nich závěry. Zvládnu v angličtině prezentovat výsledky svého měření před dalšími kolegy. Perfektně mě to připravilo na psaní bakalářky a hrozně mě to bavilo! Myslím, že i díky této zkušenosti jsem získala svou současnou práci v laboratoři na CEITECu VUT v Brně.

Mých šest týdnů dobrodružství uteklo jako voda. Bylo těžké se se vším rozloučit. Když jsme se po pár týdnech sešli s Jurou (právě tím kamarádem, kterého jsem vzpomínala v úvodu článku) u piva, oba dva jsme se shodli, že bychom se do Hongkongu okamžitě a bez váhání vrátili.

Anička Šindelářová

@podporovaný článek