Většina z nás si průběhem času vytváří stereotypní rozložení týdne. Pokud se nejedná o stereotypní život, jaký praktikuje oblíbená postava Sheldona v kultovním sitkomu Teorie velkého třesku, kde se sebemenší změna stává problémem a přináší nepohodu, nejedná se o nijak závadnou věc. I v rámci členství ve studentské organizaci IAESTE existuje částečné stereotypní rozložení týdne. Takový běžný týden IAESťáka.

Hlavní, stále se opakující bod v týdnu, je schůze. Zde se shrne odvedená práce za uplynulý týden, proberou se aktuality a zároveň se domluví povinnosti na další týden. Tento bod sice může znít velmi oficiálně a možná i trochu nudně, ale většinu schůzí doprovází kupa zábavy. Jedná se totiž zároveň o sešlost několika přátel sdílejících zážitky a často i záliby. V běžném týdnu se jedná o jednu schůzi, konají-li se však v nadcházejícím období důležité události, můžou jich být i víc. 

Častou událostí je také takzvaná call-party. Z důvodu zajišťování stáží a partnerů je třeba komunikovat s firmami a k tomu právě slouží zmíněná call-party, kdy se všichni sejdou a navolávají jako o závod. Zbytek týdne se pro jednotlivé členy podle pozic liší. Probíhá pár užších schůzek mezi vedením a koordinátory či manažery, osobní kontakt firem, či běžné plnění povinností pozic. 

Bohužel i členy IAESTE občas dohání prokrastinace, a tak je týden někdy zakončený doháněním poviností těsně před další schůzí. Nejde ale jen o povinnosti. Většina center IAESTE má spolu nějakou každotýdení společenskou akci. 

Zdánlivě stereotypní uspořádání je však neustále narušováno akcemi, zážitky a celkově různorodostí bytí, takže by se vlastně dalo říci, že se o žádný stereotyp nejedná. Pouze o pár ustálených zvyků.

Michaela Tomášková

@podporovaný článek