Přechod ze střední školy na vejšku je pro některé studenty brnkačka, pro některé procházka peklem. Ale jak se říká: „Nezáleží na tom, kolik ran dostaneš. Záleží vždy jen na tom, kolik jich uneseš.“ Z každé chyby se člověk učí a každý neúspěch nahradí několik úspěchů. Tato trnitá cesta pro pár písmenek před jménem čeká většinu vysokoškolských studentů.

Klíč ke zpříjemnění této tří- až pětileté životní cesty byl publikován v článku Jak přežít a užít si život na vysoké škole od Zuzky Bayerové, členky IAESTE LC Brno. Když si článek vyhledáš, zjistíš, že jednou z rad je studium v zahraničí či placená stáž. S tímto faktem nelze nesouhlasit! Mezi nejznámější programy, díky kterým můžeš poznat akademický systém nebo pracovní prostředí v některé ze zahraničních zemí (a to nejen v Evropě, ale po celém světě), patří samozřejmě Erasmus+, Freemovers, CEEPUS nebo právě IAESTE.

Říkáš si, že na tom nejsi dost dobře s jazykem? Nebo že to bude drahé a ty bys to neutáhl finančně? Pokud se bojíš jazyka (jako jsem se bál já před odjezdem do Norska), tak tě můžu ujistit, že když jsem to zvládl já, tak to zvládneš i ty. Co se týče finanční stránky, řekl bych, že je to ještě lepší. Můj kamarád vždy říkal: „Vejška je jen levná cestovka. Určitě někam na studijní nebo pracovní pobyt v zahraničí vyraž!“ A já můžu jenom souhlasit.

V roce 2019 jsem vyrazil do jedné z nejdražších zemí v Evropě, do Norska. Díky programu Erasmus+ mi přišlo stýpko zhruba 520 eur na měsíc. Navíc jsem, tuším přímo od VUT, ještě dostal dalších dvanáct tisíc korun na celý semestr. Okay, koleje v Norsku nestojí jako v Brně 3500 korun na měsíc, jsou výrazně dražší, asi 400 eur. I tak mi ovšem zbylo 200 eur na měsíc. A to je luxus ne? A když k tomu člověk přičte ušetřené peníze za ubytko v Brně a peníze, které by i tak dal v ČR za jídlo a pivo, tak zjistí, že mu to s občasným dumpster divingem pokryje jak cestu do Norska a zpět, tak i cestování po Norsku.

Je teda pravda, že já tehdy vzal své auto („nesmrtelnou“ Octavii I) a jel se svými dvěma spolužáky. Cesta autem nás sice vyšla dráž než letenka koupená v předstihu, ale ta výhoda mít auto v Norsku a jezdit si na výlety prostě stojí za to. Avšak ne všechny naše výlety byly vždy růžové. Když jsme se tehdy na přelomu února a března vraceli z jedné univerzitní chatky, dostal jsem na sněhu v levotočivé zatáčce směřující na most smyk a život mé „nesmrtelné oktávky“ málem vyhasnul. Ve snaze zvládnout smyk jsme se ocitli v protisměru, kde se jako na potvoru přibližoval ještě kamion. Taktak jsem se tehdy vyhnul kamionu a nemilosrdně obětoval pravé přední světlo při cíleném nárazu do svodidel, která nás ještě mírně odhodila do středu vozovky, což vedlo i k letmému kontaktu zadního levého světla s návěsem právě projíždějícího kamionu. Dobrou zprávou bylo, že nikdo nebyl zraněn a my byli schopni s rozbitým světlem a poškozenými plechy dojet zpět do Trondheimu. Tou špatnou ale byla zpráva z norského servisu, kde opravu vyčíslili na devět tisíc eur a pojišťovna řekla: „To je totálka.“

Naštěstí jsem měl jako správný inženýr duct tape a trochu nářadí a rozhodl jsem, že se pokusím dát tu modrou krásku do pojízdného stavu. Světlo jsem koupil z vrakáče, plechy zohýbal a poslepoval a ejhle, s „nesmrtelnou oktávkou“ jsem ještě dvakrát zavítal do Ålesundu, kde mi vítr v noci odfoukl horní část střešní rakve, a jednou na Lofoty, kde mi mimochodem odešel startér, ale to už je na další příběh…

Včetně těchto komplikací a nečekaných výdajů musím říct, že jsem rozhodně neutratil více než za obyčejný semestr v ČR. Proto bych radil i tobě, ať této super levné cestovky rozhodně využiješ!!! Stojí to určitě za to.

P. S. Oktávka stále jezdí.

Radek Kubíček

IAESTE LC Brno

@podporovaný článek