PřihlášeníPro společnostien
Přihlášení Pro společnosti

ZKUŠENOST Z IAESTE STÁŽE

1. 2. 2019

KAZACHSTÁN

Kazachstán - ty jsi se snad zbláznila!

To byla první reakce, když jsem doma oznámila, že jsem se přihlásila na 8-týdenní stáž v Kazachstánu. Nápad někam vyjet jsem dostala o zkouškovém v lednu, kdy jsem si řekla, že tyhle prázdniny, to chce nějakou změnu. Tak jsem se zaregistrovala na stránkách IAESTE a při přihlašování na stáže mi vyšla jediná možnost – Kazachstán. V té chvíli jsem si řekla, tam jsi nikdy nebyla, to bude príma!

Po odevzdání a doložení všech papírů, mi po nekonečném čekání přišla odpověď, že mě berou! Pak následovalo další papírování spolu s koupí letenek a pojištění. Všechno jsem měla s více jak tří měsíčním předstihem a věnovala se studiu a přípravě na zkoušky, aby mi nic nebránilo odjet. Ale jak čas ubíhal, tak jsem začala být nervózní, jelikož z Kazachstánu mi nikdo na mé emaily a později i na emaily od koordinátorů IAESTE neodpovídal. Doma si všichni mysleli, že když se mi skoro 2 měsíce neozývají, tak to padlo a já zůstanu doma. Nakonec se mi ozvali čtyři dny před odletem, že se mnou opravdu počítají, a že se nemám čeho bát.

Tak jsem tedy odletěla, sice trochu vystrašená, že nevím naprosto nic o tom, co tam budu dělat, ale že mám alespoň zajištěné ubytování, takže to přece nějak dopadne! V den příletu do Almaty se mi ihned ozvali přes email stážisté, co už tam nějakou dobu byli a pozvali mě na pivo. Tak jsem vyrazila a bylo to super. Seděli jsme nad pivem do ranních hodin a já se dozvěděla, jak to na univerzitě funguje a co mě čeká. Také mi dali cenné rady ohledně života ve městě a pomohli mi aklimatizovat se.

Kazachstán je rusky mluvící země. Já bohužel rusky neumím, ale jako příslušník slovanské národnosti jsem se dokázala alespoň trochu dorozumět. To mi bylo velmi užitečné v každodenním životě, jelikož místní (a to i studenti) neumí anglicky, ale jako vůbec. Nohama a rukama jsme se vždycky nějak domluvili, i když se nám občas stávalo, že nám k jídlu přinesli něco jiného, než jsme si objednali.

Hned druhý den mi na koleji přidělili spolubydlící, Polku jménem Kasia. Po počáteční ostychu se z nás staly kamarádky a spolu s ostatními stážisty jsme podnikali řadu výletů do okolí, sportovních aktivit i kulinářských akcí. S několika stážisty jsem v kontaktu dodnes a pravidelně si píšeme. S některými jsme se už i dokonce navštívili a doufám, že nám to vydrží.

Práce na univerzitě. Tam na mě neměli čas, takže mě umístili do Combustion Problems Institute, kde jsem tedy začala pracovat. Mým vedoucím se stal doktor Seithan Azat, který jako jeden z mála na celém institutu uměl anglicky. Jenže byl velmi pracovně vytížený a moc času mi věnovat nemohl. Ostatní laboranti anglicky neuměli, což mi vcelku znesnadňovalo práci. Ale za to jsem měla šanci poznat snad všechny výzkumné části tohoto institutu. Pravidelně jsme se účastnili odborných přednášek, kde se prezentovaly výzkumné projekty. Hodně času jsem trávila s ostatními stážisti, kteří tam také pracovali.

Cestování v Kazachstánu je docela levné, ale všude je to na velkou vzdálenost. Autobusy tedy rozhodně nejmodernější nemají, ale vždycky to stálo za to. Taxíky jsou zde také velmi levné, ale o ceně musíte vždy smlouvat, protože se vás budou snažit natáhnout – hned na první pohled a pozdrav je jim jasné, že nejste místní. Z města jsme často o víkendech (někdy i v pracovní den) vyráželi autobusem do horského rezortu Shimbulak, odkud se dalo jít na spoustu výšlapů do neuvěřitelně krásně přírody bez jakýchkoliv omezení vstupu nebo davů turistů.

Pokud bych měla svoji stáž shrnout, tak to bylo prostě bombastické. Země je to krásná, místní sice neumí anglicky, ale jsou velmi vstřícní a milí. Všude mají české pivo, ale zdaleka ne tak dobré jako u nás. V laboratoři jsem nakonec moc plnohodnotného času nestrávila, ale zato jsem hodně cestovala a poznávala Kazachstán, zemi, která mi do té doby byla nekonečně vzdálená a neznámá. Teď bych se tam ráda ještě aspoň jednou vrátila, protože jsem nestihla prozkoumat vše, co tato země nabízí.

Hana Skálová, VŠCHT Praha