PřihlášeníPro společnostien
Přihlášení Pro společnosti

ZKUŠENOST Z IAESTE STÁŽE

16. 1. 2019

PORTUGALSKO, LISABON

Portugalsko? Jooo…tam bude teplo!

To by si myslel každý. Kromě lidí, kteří někdy v Portugalsku byli, tím zrovna nemyslím letní dovolenou v horkém Algarve. Ale o tom až o pár řádků níž.

Asi by bylo fajn se zamyslet, jak vlastně vznikl nápad odjet na půlroční stáž do jižní Evropy. A moje načasování stáže bylo také tak trochu nevšední – vyjela jsem až po státnicích. Během studia jsem nejela na žádný Erasmus ani jiný zahraniční program a říkala jsem si, že by bylo fajn někam vyrazit než začne ten reálný život těžce pracujících. Již rok předtím jsem se hlásila na stáž do Rakouska, která bohužel neklapla. A proč Portugalsko? No znáte to, to takhle jednou večer jedna holka potká galantního Portugalce, zamiluje se atd. Takže proč vlastně nepoznat víc ze země plné vína a skvělého jídla. To s tím Portugalcem byla trochu nadsázka, ale fakt je, že pár lidí z firmy Simoldes Plásticos jsem už znala.

Před samotným odjezdem mě čekalo klasické kolečko papírování. Pokud jste už na stáži od IAESTE byli, tak si určitě dobře pamatujete nekonečné opravování přihlášky a dalších všemožných papírů. Pohovor byl oproti tomu úplná brnkačka. Pak už si jen počkat na výsledek a dozařídit další věci typu letenky, pojištění atd. Tady bych měla dobrý tip pro všechny, kteří by chtěli jet na stáž až po státnicích. Doporučuji si pohlídat zdravotní pojištění. Už přestáváte být studenti, v případě výjezdu delšího než 6 měsíců (konkrétně 185 dnů) je nejlepší variantou si v ČR zdravotní pojištění odhlásit. Jinak se rozhodně zeptejte na své pojišťovně, ty pokuty a penále za prodlení a neplacení nejsou zrovna malé. Před stáži jsem ještě řešila změnu termínu stáže, původní program byl od května, ale chtěla jsem stihnout odstátnicovat a odpromovat. Firma mi vyšla vstříc, takže žádný strach, Portugalsko je flexibilní. No a pak to přišlo, čerstvá inženýrka jela do světa.

První dny byly o rozkoukání se. Hned první den po příletu (byl to pátek) jsem se rozhodla jít do práce. No jít…bydlela jsem cca 2 km od firmy, takže jsem se prošla důkladně. Čekala mě seznamovačka s kolegy, jejichž jména jsem si nebyla schopna měsíc zapamatovat, oběd, krátká rychlá exkurze po laboratoři a pak zase 2 km domů. První víkend jsem se zabydlovala, seznámila se s dalšími stážisty z Polska – Piotrem a Juliou. A ochutnávala portugalské pivo.

A protože stáž byla na 6 měsíců, je zbytečné abych tady chronologicky vyjmenovávala všechno, co jsem zažila. Do následujících odstavců jsem shrnula pár hlavních věcí o stáži, Portugalsku, cestování, zkrátka o všem.

Práce:

Začneme od hlavní náplně stáže, pro mě nejhorší bod celého pobytu. Popis stáže sliboval 6 měsíců takového typického trainee programu – návštěvu cca 3 oddělení (logistika, výroba, operations). Předem už jsem věděla, že začnu v materiálové laboratoři. Bohužel jsem v ní i skončila a celých dlouhých 6 měsíců jsem trávila tím samým. Věnovala jsem se testování dílů a materiálu, jednalo se o různé testy typické pro automobilový průmysl. Bohužel jsem znala většinu testů již ze školy, takže to bylo spíše nekonečné nudné opakování a ty nové věci jsem se rychle naučila. Byly dny, kdy jsem se nezastavila, ale bohužel byly i dny, kdy jsem neměla co dělat. Ze začátku jsem neměla ani svoje vlastní místo k sezení a PC, takže podmínky byly hrozné. Postupem času se to zlepšilo, měla jsem kde sedět a trávit čas na netu. Já vím, že to zní hrozně, ale já jsem se už po prvním měsíci vážně hodně nudila. Bohužel za celých 6 měsíců jsem pozici nevyměnila a moje nadšení do práce také gradovalo. A pracovní doba byla dlouhá, každý den od 8 do 17 hodin s hodinovou pauzou na oběd. O to víc jsem se těšila na víkendy. Jediným pozitivem bylo, že za tuhle práci jsme jako stážisti dostávali 650 €. V porovnání se stipendiem pro Erasmus to byla pohádka.

Bydlení a město Oliveira de Azeméis:

Bydlela jsem ve velkém domě spolu se 3 Portugalci, až na jednoho jsme všichni pracovali ve firmě Simoldes, což bylo super, nemusela jsem už nikdy více chodit pěšky do práce. Každý měl svůj pokoj a k tomu samozřejmě velký obývací pokoj s krbem. Po pár měsících se z nás stali velmi dobří přátelé a trávili jsme společně více času, pořádali večeře a výlety po barech. Jinak většina starších a levných domů/bytů v Portugalsku má fakt špatnou izolaci (spíš žádnou) a netěsnící okna. A k tomu nemají topení jako my v Evropě, takže podzim byl krušný. No a město Oliveira de Azemeis byla taková ospalá díra, člověk sehnal vše, co k životu potřeboval, ale zábavy dostatek nebylo. Sice zde byly hezké bary, ale nebylo to ono. Za zábavou jsme většinou cestovali do Porta nebo do jiných měst. Například Tripadvisor v Oliveiře slibuje jako nejzábavnější činnost návštěvu 2 kostelů a jedné kaple, takže asi tak. Postupem času jsem ale městečko začala mít ráda, každou sobotu dopoledne byly skvělé farmářské trhy s čerstvou zeleninou, ovocem a rybami, na každém rohu byly výborné pekárny. Největší výhodou života v malém městě byla bezesporu cena nájmu, díky tomu mi zbývala spousta peněz na cestování. 

Počasí:

Dalo by se předpokládat, že bude vedro na padnutí, ale zas tak nebylo. Ke konci června pršelo, červenec, srpen a září bylo relativně hezky, ale chladněji než obvykle, každý si stěžoval, že letošní léto je zvláštní. Opravdu horký byl jen jeden týden v srpnu, kdy se náš dům proměnil v peklo a celé jižní Portugalsko hořelo. Až do poloviny října jsem nosila šaty, zatímco Portugalci už vytáhli zimní bundy. A pak začalo pršet. Každý mě strašil, že když začne v Portugalsku pršet, už to nikdy neskončí. Asi jsme měli letos štěstí, ale zas tak hrozné to nebylo. Celkově je však podzim dost vlhký, což v kombinaci se špatnou kvalitou domů znamená, že doma zmrznete. Většina lidí tráví volný čas v obchoďácích nebo kavárnách, protože doma je mnohem hůř.

Jídlo a pití:

Co se týče jídla a pití, byla jsem v ráji. Teda hlavně co se týče vína. Vlastně můžu říct, že dnů, kdy bych neměla ani jednu sklenku červeného bylo opravdu málo, tak max 20 ze 180. Jídlo je ve znamení středomořské kuchyně, takže spousta ryb, mořské plody, ale i vepřové. Každý by měl povinně zkusit Arróz de Marisco, Francesihnu, tresku Bacalhau na tisíc způsobů (třeba Bacalhau a Bras), polévku Caldo Verde, grilované sardinky a chobotnice, kuře piri-piri a další jídla. Portugalci jsou také posedlí malými zákusky ke kávě, mezi nejznámější patří Pastel de Nata, Arroz doce, Bole do Berlim, Bole de Arroz atd. Kapitola sama o sobě je víno, ať už červené, bílé, zelené (vino verde) nebo portské. Víno je opravdu skvělé a za výbornou cenu. Milovníci piva to mají v Portugalsku složitější, ale kromě komerčních značek jako je Super Bock a Sagres se dají najít i minipivovary, ale není to stejně ono.

Cestování:

Pro mě nejdůležitější bod stáže. Cestování miluji a měla jsem v plánu vidět toho co nejvíc. Nejvíce jsme s mojí kamarádkou Juliou procestovaly sever Porugalska. Během víkendových výletů jsme si užily opravdu spoustu zábavy a nezapomenutelných příhod. Rozhodně doporučuji navštívit Porto. Dále určitě Aveiro, Coimbru, Figueira da Foz, za návštěvu stojí i pláže. Během svého letního výletu na jih jsem strávila pár dní v Lisabonu, viděla paláce v Sintře. Stopovala jsem podél západního pobřeží Portugalska až na jih do Algarve a užívala si sluníčka. S trochou štěstí se dají sehnat levné letenky na jih do města Faro. V půlce října jsme se rozhodly udělat si výlet na Azory, kde jsme strávily super týden na ostrově São Miguel. Na Madeiru už bohužel nezbyl čas, ale určitě se vrátím. Musím říct, že všude v Portugalsku byli opravdu milí lidé, kriminalita takřka žádná, couchsurfing fungoval obstojně, stopování nebyl vůbec žádný problém. V tomhle ohledu stáž splnila všechna moje očekávání – mým hlavním cílem bylo cestovat.

Trochu jsem se rozepsala, ale stále to není všechno, co bych chtěla říci. Během stáže jsem psala blog, kde je zachycena spousta zážitků, tipy na cestování a takové všeobecné zamyšlení nad Portugalskem. Na blogu https://adelakotkova.wordpress.com/ najdeš více informací.

Rozhodně neváhej a vyraz na stáž! Je jedno jestli do Polska, Číny, Portugalska, Indie nebo Austrálie, důležité je si to užít!

Adéla Kotková, VŠCHT Praha